V posledních letech se roztrhl pytel s fenoménem jógy. Můžete se přihlásit na nekonečné množství různých stylů „jógocviku“. Hot jóga, jóga v sítích, jóga bez sítí, ale slibující obrodu ducha, jóga pro dobrou náladu i pro zdravou pánev. Buď jak buď, jóga čerpá ze stejného podkladu, a uchopení dané lekce je spíše odrazem osobnosti samotného lektora. Možná za nedlouhou dobu bude v krajině české více lektorů než cvičících, jak je tomu už v některých jiných zemích. Nu což, aspoň bude z čeho (koho) vybírat. Zkoušet, hledat a hlavně vytrvat na jógové cestě. Neškatulkovat, zda jedna odnož jógy se jeví jako víc tradiční a autentičtější než jiná. Lektor jógy z vás neudělá hezčího ani lepšího lidského tvora. Může nabídnout své pojetí jógy, nasměrovat, naznačit dráhu cesty, inspirovat, ale zbytek (a ne malý) trati si musíte prošlapat sami na vlastní pěst.
Skrz práci s fyzickým tělem se otevírá prostor pro tělo jemnohmotné. Tady to už lehce zavání něčím vyšším, spirituálním, neznámým, tedy pragmatický čtenář zastaví a zpozorní. Kdo má odvahu nahlédnout pod pokličku své společenské masky, nechť postupuje ve čtení směle dál.
Pravidelný jógonadšenec je dříve či později konfrontován se snahou o koncentraci či meditativní stav. Usadí se do zkříženého sedu a pln očekávání vzhlíží ke chvílím příštím. A ejhle tělo po pár minutách začne stávkovat, nohy brní, kolena naříkají a kyčle ne a ne povolit. Záda pekelně pálí a tlačí, a to jsme v pozici teprve pár málo minut. Pocit frustrace a nesplněných očekávání na sebe nenechá dlouho čekat. Pravidelnou jógovou praxí, kdy naše ego posiluje a cítí, že už všechno ví, a nic ho nemůže zaskočit, tělo kooperuje lépe. Začínáme být na sebe náležitě hrdí, neb člověk miluje pocit uspokojení a posuny vpřed. Usedáme opět na jógamatku, nohy zašmodrcháme co nejvíc, co to kyčle dají, protože čím víc nohy propleteny, tím se cítíme býti stoprocentním členem jógového společenství. A teď to začne – meditace. Meditace, která slibuje změnu, proces transcendence, přerod v někoho jiného (samozřejmě lepšího). Tělo bylo zkroceno, už si fyzicky nepřekážíme, jenže ještě máme mysl! Když nás nemůže zaměstnat pohyby, nebo aspoň bolestí, či nekomfortem v rámci tělesných útrob, začne být aktivní ve vytváření myšlenkových procesů. Pouští asociace, myšlenkové rámce, emoce, vzorce chování, vytahuje z hlubin podvědomí vzpomínky, a v hlavě nastává slušný guláš. Začneme každé jednotlivosti věnovat pozornost, dostáváme se do začarovaného kruhu. Každá myšlenka je spjata s jinou, prolínají se, navazují na sebe, negují se, předchozí odráží minulost pro tu následující. Jako blechy skáčou jedna přes druhou a nedají se zastavit. Čím více se k nim otočíte, tím více vás semelou.
Podej prst, ukousnou ti celou ruku. A tu se chtě nechtě zrcadlí naše vnitřní tendence – pocit viny, že nedokážeme chvíli v klidu meditovat, když u ostatních to funguje, nebo hněv na okolní svět a lektora, protože by měli dělat něco jinak, aby vám to meditování šlo přeci lépe. Možná neustálé hledání něčeho někde. Jak a co zkusit jinak, a co by se ještě mohlo zkusit, co otestováno nebylo, a mohlo by.
Usilování o perfektní meditaci je stejné, jako byste usilovali o vydatný a vyživující spánek ve dvě hodiny ráno v posteli, když už se v té posteli převalujete od desíti a snažíte se za každou cenu usnout. Snažte se usilovně a ONO to nepůjde, pusťte TO, a ONO to přijde.
Nehledejme stále dokonalost, perfekci, stav očekávaný vnějškem. Jak vypadá správná meditace? Co tam být má a co už nikoliv? Neočekávejme zhola nic! Nepožadujme symetričnost, vzory, stav bez vad. Buďme. Být v tichosti a jemnosti sami se sebou, se svými zběsilými myšlenkami, obavami, strachy, pochybnostmi. Nepotlačovat a nepřikrašlovat, prosím. Vnímejme a dovolme si zůstat tady a teď, neutíkejme stále vzad ani vpřed. Nahlížejme zpovzdálí a nechme, ať se věci stanou. Nemějme vše pod kontrolou a nepřipravujme si přesné scénáře. Krása meditace je v jednoduchosti být, pustit, nemoderovat, být v sobě a se sebou samým. Každý den jen buďte, aspoň chvíli. I pár minut denně v tichosti může diametrálně změnit váš život a náhled na něj. Dopřejte si to!
V.
