Jóga, láska na celý život

Jóga, láska na celý život (minimálně ten pozemský)

Jogíni nejsou tlustí a umí stát na hlavě

Posledních pár let stojí jóga na vrcholu oblíbenosti „sportovních aktivit“. Doporučují ji lékaři, část fyzioterapeutů a dostává se do širšího vědomí našeho okolí. Jogíni přestávají být tou divnou sektou s tetováním a naklíčeným obilím doma v kuchyni. Jóga se stává dostupnější a objevuje se i ve fitness centrech, v osvícených školách jako dětská jóga, u osvícených zaměstnavatelů jako benefit pro zaměstnance. S její popularitou roste i její klasifikace: jóga pro zdravá kolena, jóga pro klidný spánek, energy jóga, polední jóga, jóga hormonální, obličejová jóga apod. A pak také jakási snaha o „výjimečnost“ v podobě pivní jógy. Většina lektorů nerada slyší, že jóga je sport, dokonce se staví různé bariéry mezi tím co je pravá jóga a co už lepší tělocvik. Která verze jógy je ta stoprocentně indická a původní, a která výmyslem západu a marketingovým tahem. Spousta slavných přidává do online světa dokonalé fotky, stejně dokonalých pozic, a dokonalých těl na úžasných místech naši planety. Vypadá to dobře, pomyslíme si, tak to zkusím. Objednáme si legíny s popiskem „na jógu“, najdeme nejbližší tělocvičnu nebo studio, popadneme nějakou podložku (ideálně s mandalou nebo nějakým tím klikyhákem", který se dává na ty jógové věci) a vyrazíme.

Cesta za hezčím tělem

A ejhle první překážka, se kterou jsme nepočítali. Probíhající lekce před námi vybranou lekcí. Ego šup z pytle ven a myšlenkové procesy vystartují okamžitě: „Proč má jako JÁ čekat než ostatní skončí, když jsem si lekci zaplatila?!“ „To si nemohou lekce nastavit tak, abych tady nečekala? A vůbec už aspoň 5 minut přetahují. Doufám, že teda i moje hodina bude o tento čas prodloužena, to si teda pohlídám.“ Držíte se na uzdě, přeci jen jste tady poprvé. Tedy jste v sálu, ale nejste jediní. Podložka vedle podložky. Ego šup z pytle ven podruhé. Hm, tak tedy kam si mám lehnout já. Navíc nerozpažím, nechci být vepředu, aby všichni na mě čuměli, a když budu vzadu, zase neuvidím na lektorku. A tady už začíná jógová praxe, ne na podložce, když zavřeme oči a naše hlasivky začnou vydávat jemné ÓÓÓmmmm. Součást praxe jógy je celý příchod, celý prožitý den. Integrujeme do přítomnosti vše, co již proběhlo. Cítíme ten rozdíl? Buďme k sobě upřímní a držme se SATJI (pravdivost). Upřímnost k ostatním je prima. Možná nám funguje lépe k ostatním, ale sám k sobě býti upřímný v té nejčistší formě, to je kumšt. Neschovávat své stíny pod jógamatku s pocitem, tam to není vidět. Okolí si toho možná nevšimne, ale VY o tom víte, a když tam bude toho nepořádku a chaosu nadměrné množství, hrozí prozrazení. Těžká disciplína, pomyslíme si. Ano těžká, chce to víc opakování a praxe než provaz nebo stoj na hlavě! Nejsme lepšími bytostmi, pokud naše ÓM je nejdelší a nejzvučnější, a navíc ho zarecitujeme 3x za sebou. Forma odpustku ve smyslu, nejsem pyšná na to, jak jsem se celý den chovala, tak na podložce to vše smažu, nefunguje.

Přes tělo k vnitřní esenci

Ať tak či onak, s vírou ve spiritualitu či absolutní popření čehokoli vyššího, je nám po skončení lekce LÉPE. Možná nevíme proč, ale pocity v závěrečné pozici na zádech (ačkoli optimisticky její název tedy nezněl), chceme zažít znova. Tělo si říká o další várku protažení a začneme nahlížet pod pokličku našeho těla. Kdo jsem já? Proč tady jsem? A proč nemám pod kontrolou své myšlenky? Možná si teprve na lekci jógy uvědomíme sílu dechu. Naše tělo dýchá, my do dýchacího procesu dokážeme zasáhnout v náš prospěch, jaká pro nás alchymie. Postupně poznáváme konkrétní pohyby těla a emocionální obsahy, o kterých jsme ani netušili, že jsme jich schopni. Najednou vše do sebe zapadá. Dech jako spojnice mezi fyzičnem a duchovnem, mezi hmotou a jemnohmotným tělem. Ze začátku vetchá a chatrná lávka, ze které budujeme pevnější a ukotvený most, chránící nás před pádem do propasti. Vnímáme emoce, které jsme možná nevnímali, a začneme být ohleduplnější jednak k sobě i k okolnímu světu. Určitá míra jemnosti, všímavosti a zastavení v dnešní společnosti má velkou váhu. Buďme pokorní k sobě i přírodě kolem nás. Pohybujeme se ve společenství (myšleno naše země a naše nejbližší okolí) hojnosti a dostatku. Netrávíme den obstaráváním potravy, obranou území ani bojem o holý život. Vytratila se z našich životů symbióza s přírodou, úcta k tradicím, vděčnost za zdraví a mír, ve kterém můžeme vychovávat své děti. Čekáme a usilujeme stále o něco významnějšího (více peněz, lepší postavení v práci, obdiv okolí, daleké cestování,…) s příslibem spokojenosti. Možná nám tím unikají každodenní malé radosti, které v tom velkém očekávání toho velkého přehlížíme a opomíjíme. Proto v posledních letech pozorujeme masivní zájem o východní filozofii a tajemství jógy. Přes naše tělo, jako vnější chrám duše, jógová tradice přináší pochopení vlastního vnitřního JÁ. Jednotu mezi vnějším a vnitřním. Dvě složky nebojující proti sobě, naopak podporující, jedna bez druhé nemůže být. Jako východ a západ, pravá a levá, muž a žena. Štěstí, které všichni hledáme a usilujeme o něj. Najdeme ho pouze sami v sobě. Vše, co hledáme v moudrých knihách, dokážeme najít uvnitř sebe sama. Nikdo nám nedá lepší odpověď na naše hloubavé otázky, než my sami. Dovolme tedy, ať se jóga stane součástí našeho každodenního života. Ne jednou týdně na podložce pro hezčí tělo, ale každý den v roce naslouchejme svému vnitřnímu hlasu a nechme se vést naší intuicí. Každý den berme jako další příležitost pro nové objevování, buďme trpěliví a věřme si. Dovolme si uvědomit si sebe sama, budujme naše SEBEUVĚDOMĚNÍ místo nezdravého sebevědomí. Mějme na paměti, že vše chce svůj čas (růst stromu, růst dítěte v děloze matky i přerod naší dětské psýché v tu dospělou) a není kam spěchat. Praktikujte a žijte jógu každý den a malými krůčky dorazíte k cíli…